Suplování Rozvrhy Bakaláři Moodle Strava Intranet Foto

Stojanovo gymnázium Velehrad

Stojanovo gymnázium, Velehrad
Nádvoří 1
687 06 Velehrad
tel.: 572 571 091
e-mail: info@sgv.cz


- - -- - -

gymnázium - střední škola


Přednáška k výročí 17. listopadu s Martinem Mejstříkem

09.10.2019 | Mgr., MgA. Filip Macek

V letošním roce si připomínáme hned dvě významná výročí pojící se k 17. listopadu - a to jednak události spojené s uzavřením vysokých škol v r. 1939, jednak události, které o padesát let později odstartovaly „sametovou revoluci", která vtiskla naší zemi novou podobu.

Právě na události spojené s pádem mocenského monopolu komunistické strany přijel za studenty 2.-4. ročníku zavzpomínat jeden s tehdejších studentských představitelů pan Martin Mejstřík (jeden z hlavních představitelů a organizátorů studentského hnutí, které se podílelo na rozpadu komunistického režimu v Československu v roce 1989).

Během dvou hodin naplněných jednak vzpomínkami na ony listopadové dny, ale i diskusí nad současností, měli žáci možnost získat zajímavý pohled na tehdejší dění od člověka, který byl přímo v centru událostí. Závěrečné dotazy se týkaly i současné situace naší země, čímž sami žáci naplnili téma přednášky „Listopad 1989 třicet let poté."


Martin Mejstřík se přednáškovou činností se zabývá již řadu let. Právě dokončil šňůru besed v Moravskoslezském kraji a v církevních školách a své dojmy z nich reflektuje ve dvou sloupcích:

Slezsko

Martin Mejstřík

Skončily prázdniny. Podzim. Ještě jsou tak nádherné dny! Na polích sklizeno, otavy posečeny, ještě vyorat brambory tam, kde nestihlo se. Dobytek na pastvinách zelených spokojený vyhřívá se v podvečerním slunci. Kolem mne míhají se vesničky i města, Brno objíždím širokým obloukem, mířím na sever. Blíží se 30. výročí 17. listopadu. Olomouc. Ještě výš. Ostravu nechávám za zády, do Karviné přijíždím za tmy. Slezsko. Padesát sedm let jsem tu na světě a Slezsko znám jen z mapy. Ubytovávám se, náměstí je pěšky pár minut, káva, ještě je otevřeno. Vedle mne nějací studenti, kluk s holkou, vypadají trochu jinak, než lidé u nás na jihu, ale mluví řečí, kterou rozumím. Šumění deště. Slezsko.

Přede mnou 350 dětí ze základních škol. Plné kino. Když bylo mi patnáct jako jim a maminka vyprávěla, jak prožívala druhou světovou válku (patnáct mi bylo v roce 1977, 32 let po osvobození), ta doba se mi zdála tak vzdálená. Přišlo mi neskutečné, že tu strašnou válku zažila moje maminka... Tyhle děti narodily se do svobody. Vysvětlete jim, co je diktatura. Vysvětlete jim, proč nechtěli jsme komunismus, kde nebude chudých, ani bohatých a dělníci u soustruhů budou si zpívat štěstím. Vysvětlete jim, proč nechtěli jsme pět ódy na Sovětský Svaz a žít v tom nejdemokratičtějším systému na světě, jak nás učili. 350 párů očí na vás hledí a nikdo z dětí ani nedutá. Co je demokracie, co svoboda? Jak se mohlo stát, že po více, než 40 letech komunistické diktatury nebylo šíření komunistické ideologie postaveno mimo zákon? Jak je možné, že máme komunisty i třicet let od pádu komunismu v parlamentu? Co je to za zvláštní lidi, kteří mají v programu boj proti kapitalismu, ale zároveň drží nad vodou vládu vedenou jedním z největších českých miliardářů?

Projíždím Slezskem a mám radost. Karviná, Ostrava, Opava. Musí být slepí ti, kdo nevidí rozdíl mezi životem v době komunismu a nyní. Musí být slepí ti, kdo nevidí rozdíly mezi šedivými, rozkotanými městy za komunistů a tím, jak vypadají nyní. Opravené domy, upravená náměstí, kašny, fontány, pěší zóny, květiny, stromy, lavičky, obchůdky, kavárny, ulice plné mladých, veselých lidí. Bože, jaká deprese padala na člověka v městech spravovaných 40 let komunisty. Jaký podvědomý strach měl člověk pokaždé, když míjel tehdejší policajty, hlídku tzv. Veřejné bezpečnosti. Pamatujete na pomocníky VB? Na ty třídy s Husákem na zdi, nástěnky plné Leninů, Gagarinů, Auror, holubic míru a plytkých hesel o družbě na věčné časy? Na soudružky učitelky s mávátky, Puškinův památník, kde pionýrky s planoucími zraky přednášely básně o zemi, kde zítra již znamená včera? A pak, když jim lidé začali dávat najevo, že si spokojený život představují jinak, policejní kordony, obrněné vozy, pendreky a psi puštěné ze řetězu? Na smrtící železnou oponu? Uf! A oni nám budou něco kázat o tom, jak řídit svět!

Jsou vnímavé, ty dnešní děti. Přemýšlivé. Jaké prý mám pocity po tom všem. Jsem spokojený? Co říkám tomu, když v čele vlády stojí premier registrovaný jako agent komunistické tajné policie a čelící podezření z milionových finančních machinaci? Co odpovědět těm dětem? Nejsem spokojený. Naše představy v roce 1989 byly jiné. Věřili jsme v lidi, v politiky, kteří vědí, co je čest. Kde je vzít ale, když elitu nám vystříleli nacisté a tu, co zbyla, komunisté? Potrvá to, přátelé. Déle, než jsme tušili. Ale je dobře na světě. Ve svobodě. A je jen na nás, bude-li líp.

350 párů očí tleská. Přestávají být dětmi. Vědí. I jejich kantoři. Díky všem, kdo nedají zapomenout.


21. září 2019

Duch

Martin Mejstřík

Je po šesté hodině a někde podemnou, ve školní kapli, začala mše. Probouzím se. Otevírám oči. Varhany, zpěv hlasů ještě dětských. Za chvíli budou dospělí, ale teď ještě ne. Ještě škola, sny, naděje a víra. Aleluja...
Má cesta po moravských církevních školách končí na Velehradě. Kolik nadšení a radosti dávají zdejší kantoři do své práce. Kolik úsilí, energie, peněz a času - celých 30 let a ještě to nekončí - stála obnova církevních budov vybydlených a zplundrovaných komunisty. Ostrůvky víry a vzdělání rozkvétají však do krásy. Varhany, zvonky dětských hlasů, modlitba. Trvá to, trvá, Beránku Boží. Ale už jsme skoro u cíle. 30 let, ale už jsme skoro tam, kde jsme kdysi byli.
V roce 1948 bylo tátovi osmnáct. Uvěřil slovům o společnosti, kde všichni mají všechno a nikdo netře bídu a vstoupil do KSČ. Pak vystřízlivěl. Po srpnu 1968 ho z partaje vyhodili. A jakožto živlu komunistům nebezpečného zakázali mu přednášet na vysoké škole. By nemohl šířit svou nevíru (či víru?) dál mezi mladé lidi.
V roce 1984, v polovině studií, mě vyhodili z Pedagogické fakulty UK (na chodbě fakulty vystavil jsem fotografie Bohuslava Reynka, na jedné z nich seděl pod křížkem na zdi, bylť katolickým básníkem), bych nemohl šířit svou nevíru (či víru?) dál mezi mladé lidi. (Nebudete propagovat idealistický světový názor na půdě socialistické školy!) Na jaře 1989, to už jsem byl na Divadelní fakultě AMU, zakázali mi komunisté veřejně vystupovat kdekoliv. Mimo jiné - proto jsem 17. listopadu 1989 nemluvil na Albertově. Ano, nejspíš proto, abych svou nevíru (či víru?) nemohl šířit dál mezi mladé lidi.
Pak byl chvíli klid. V dubnu 2004 předčila ale všechny pokusy Mejstříka umlčet Poslanecká sněmovna, když mi hlasy komunistů a sociálních demokratů zakázala vystoupit na půdě Sněmovny (hlasovalo se o tom!). Což by nebylo nic až tak divného - kdybych ovšem nebyl senátorem, ústavním činitelem, navíc zpravodajem zákona, o němž se mělo jednat (Lex Beneš). Myslím, že v rámci evropského parlamentarismu držím v této věci unikátní primát. (Nakonec si dámy a pánové z ČSSD přeci jen ten lapsus uvědomili a na druhý pokus mne k mikrofonu pustili.)
Čas plynul, ale lidé v této zemi mění se velice pomalu. Deset let poté (2014) mi zakázali publikovat sloupky v jednom regionálním periodiku - začali se bouřit komunisté a vydavatel nechtěl přijít o jejich hlasy, respektive peníze. A není to tak dlouho, kdy podobný tlak zažila i redakce SN. „Zjistil jsem, že některým politikům vadí i to, když resignuji na politiku a píši o koních, o přírodě, o člověčenství, či o lásce. Jim je asi vlastně jedno, o čem píši. Vadí jim, že píši...", komentoval jsem to letos v srpnu. Občas si připadám, že normalizace ještě neskončila.
Má cesta po moravských církevních školách končí na Velehradě. Vyčerpaný po přednáškové šňůře - všude teď chtějí slyšet něco o 17. listopadu -, ale šťastný z toho, co jsem viděl. Z toho, že ti za námi jsou již jiní. Jsou světlem.
Otáčím k domovu. Telefon. Na konci nejistý hlas. „Tady Ostrava. Víte, pane Mejstříku, nám se to moc líbilo a děti byly velmi spokojené... Ale jedna maminka, ona je poslankyní, obrátila se na školní inspekci, že není možné, abyste na školách přednášel..."
Už zase!?
Naše cesta začala na Vyšehradě. Začínám tušit, že skončí na Velehradě. Máme ale ještě kus před sebou. A Duch svatý spoustu práce.

4. října 2019

 

 

 

Fotogalerie: Beseda s Martinem Mejstříkem


Stojanovo gymnázium, Velehrad
Nádvoří 1
687 06 Velehrad

tel.: 572 571 091
e-mail: info@sgv.cz

IČO: 70940444
DIČ: CZ70940444
REDIZO: 650067231
IZO: 150067241

Číslo účtu: ČSOB Uherské Hradiště 195519426/0300

ID datové schránky: mp5dbty
Ředitel
Mgr. Michal Hegr
E-mail: michal.hegr@sgv.cz
Tel.: 572 571 091, 734 435 467

Zástupce ředitele školy
Mgr., MgA. Filip Macek
E-mail: filip.macek@sgv.cz
Tel.: 572 571 122, 608 619 602

Zástupce ředitele školy pro výchovu
Mgr. Tomáš Chytka
E-mail: tomas.chytka@sgv.cz
Tel.: 572 571 098, 733 742 011

Kaplan školy
P. Mgr. Radim Kuchař
E-mail: radim.kuchar@sgv.cz
Tel.: 731 626 546

Koordinátor Střediska volného času
Ing. Lukáš Petrucha
E-mail: lukas.petrucha@sgv.cz
Tel.: 777 268 430

Vedoucí školní jídelny
Ing. Veronika Maňásková
E-mail: veronika.manaskova@sgv.cz
Tel.: 734 766 295
Stojanovo gymnázium Velehrad | Vaše IP: 3.227.2.109 | Vypnout grafiku | Mapa webu | Kontakt | Code by PCHweb.cz