Velehradská kamera


Porota


V porotě letošního ročníku soutěže Velehradská kamera zasednou:

P. Mgr. Leoš Ryška

jednatel společnosti Telepace s.r.o., ředitel Tv NOE a společnosti Studio TELEPACE Ostrava, s.r.o.

Leoš Ryška je absolventem UK Praha a následně VOŠF Zlín, je dlouholetý producent a režisér Telepace. Několikrát absolvoval stáž v Telepace Italia. Leoš Ryška je držitelem mnoha ocenění z různých festivalů a přehlídek. Je pravidelným porotcem na festivalu dětského filmu v Ostrově nad Ohří.

 

Jiří Gračka

Novinářské profesi se věnuje od roku 2006, kdy dokončil studia na teologické fakultě v Olomouci. V Katolickém týdeníku začal působit roku 2010 a přispívá do něj zejména zprávami ze střední a jihovýchodní Moravy. Vedle toho si na chléb vezdejší vydělává jako překladatel, především z a do angličtiny. Zbylý čas věnuje rodině, knihám a občas také nenáročným sportovním aktivitám.

 

Viktor Krištof

Vystudoval obor Řízení spojení a bezpečnost informací na VA v Brně. Dále působil jako starší důstojník KIS štábu v Jincích a posléze v managementu firmy ABL, a.s.. V současné době studuje Executive MBA na VUT v Brně&Dominican university of Illinois (USA). Během své kariéry měl možnost dlouhodobě pobývat v Austrálii a Japonsku, přičemž právě Japonsko se stalo jeho velkou láskou. Aktuálně je členem vedení společnosti Three Brothers Production s.r.o.. Zajímá se o stereoskopii.

Už od 13 let se věnuje IT a přibližně od stejného roku si také hraje na hrdiny. Od dračího doupěte přes D&D po hry typu Magic the Gathering. Z počítačových kousků pak od Eye of the Beholder, Betrayal at Krondor sérii The Elder Scroll, Wizardry, Lands of Lore a hlavně nezapomenutelný Dungeon Master až po Baldurs Gate, Dark Age of Camelot, WoW a sérii Heroes of Might&Magic.

Aktivně se věnuje hudbě – spoluzaložil, hrál a zpíval v kapele Green Brains dnes Fuit Mashine.

Filmy, které má rád a které jsou k tématu: Hvězdné války (old series), Duna, Indiana Jonnes, Tenkrát na zápádě

Filmografie:
• 2009 – Ať žijí rytíři
• 2008 – Jménem krále
• 2008 – Ice Age
• 2008 - Macon
• 1996 - O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli

 

Mons. Jan Graubner

Arcibiskup olomoucký a metropolita moravský

Jan Graubner se narodil 29. srpna 1948 v Brně. Dětství prožil ve Strážnici. V roce 1967 maturoval na strážnickém gymnáziu, odkud se pak hlásil do kněžského semináře a ke studiu bohosloví. Nebyl však přijat, protože neměl „dělnický původ“. Pracoval tedy jako dělník v Závodech přesného strojírenství (ZPS) v tehdejším Gottwaldově. V následujícím roce už byl přijat na Teologickou fakultu a do Kněžského semináře v Olomouci.

Kněžské svěcení přijal dne 23. června 1973 v Olomouci z rukou biskupa – apoštolského administrátora Josefa Vrany. Po vysvěcení nastoupil do duchovní správy jako kaplan v nynějším Zlíně. Od října 1973 do září 1975 vykonával základní vojenskou službu. Po ní pokračoval v kaplanské službě ve Zlíně a od r. 1977 do r. 1982 ve Valašských Kloboukách. V roce 1982 byl jmenován administrátorem farnosti Vizovice, ve které setrval až do svého biskupského svěcení. Během této doby krátce spravoval mariánské poutní místo Provodov a farnost Horní Lhota u Luhačovic.

Papež Jan Pavel II. ho dne 17. března 1990 jmenoval světícím biskupem olomouckým. Biskupské svěcení přijal – spolu s Mons. Josefem Hrdličkou – z rukou olomouckého arcibiskupa Mons. ThDr. Františka Vaňáka dne 7. dubna 1990 a stal se jeho generálním vikářem. Po smrti arcibiskupa Mons. Vaňáka v září 1991 zvolil sbor konzultorů administrátorem olomoucké arcidiecéze Mons. Graubnera. Olomouckým arcibiskupem a metropolitou moravským ho jmenoval Svatý otec 28. září 1992.

Inaugurace – slavnostní uvedení do této služby – se konala v olomoucké katedrále svatého Václava dne 7. listopadu 1992 za účasti téměř všech biskupů z Česko-slovenské federativní republiky a tehdejšího papežského nuncia arcibiskupa Giovanniho Coppy.

Za jeho episkopátu kanonizoval papež Jan Pavel II. v Olomouci 21. května 1995 společně blahoslaveného Jana Sarkandra a blahoslavenou Zdislavu z Lemberka.

Arcibiskup Mons. Jan Graubner je v pořadí 69. biskupem a 14. arcibiskupem na Metodějově stolci v Olomouci a jeho biskupským heslem jsou slova Panny Marie v Káni Galilejské „Quod dixerit vobis, facite“ – „Co vám řekne, učiňte“ (Jan 2,5).

V rámci České biskupské konference (ČBK) je předsedou Komise pro charitu a delegátem pro misie. V letech 2000–2010 byl předsedou ČBK, od roku 2010 zastává funkci místopředsedy.

Mons. Jan Graubner se zasloužil o navázání na tradici velehradských poutí při příležitosti svátku křesťanských věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje a v souvislosti se státním svátkem České republiky možnosti prožít slavnostní chvíle na Velehradě nejen věřícím, ale všem lidem dobré vůle. Projekt Dny lidí dobré vůle prezentuje charitativní, vzdělávací, ekologická, sportovní a umělecká díla, jež vycházejí z hodnot, které k nám přinesli tito „apoštolové slovanských národů“.

Od roku 1991 byl předsedou České katolické charity. Jednou z jeho iniciativ je také celorepubliková Tříkrálová sbírka, jejíž výtěžek je určen na charitativní pomoc doma i zahraničí.

Je duchovním rádcem sportovní organizace Orel, která vychovává mladé lidi v duchu křesťanských hodnot.

V roce 2002 byl arcibiskupu Graubnerovi udělen Evropský prsten Dr. Aloise Mocka. Tato cena se uděluje jen osobnostem či institucím, jejichž působení stojí na evropských hodnotových představách o lidských právech, lidské důstojnosti a demokracii, a které se zasloužily o duchovní, kulturní, politické, hospodářské a společenské sjednocení Evropy v jejích nových geografických hranicích.

Ve spolupráci s Českým velkopřevorstvím Suverénního řádu maltézských rytířů a Maltézskou pomocí inicioval největší setkání lidí žijících na vozíčku ve Střední Evropě.

V roce 2003 mu ministr obrany udělil záslužný Kříž I. stupně.

Byl mu také udělen Řád čestné lilie v trojlístku Zlatého stupně za vynikající zásluhy o skautské hnutí a službu skautským myšlenkám.

V roce 2003 mu byl jako výraz ocenění za mnoholetou obětavou práci udělen Řád sv. Floriana Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska.

Pro sportovní novináře, fotbalové funkcionáře a pracovníky s mládeží inicioval konferenci na téma Etika a fotbal, na kterou přijeli nejen představitelé světového fotbalu, ale i kaplani zahraničních mužstev. Konference se zúčastnil také kardinál Bertone, státní sekretář Svatého stolce.

Mons. Graubner podnítil organizaci konference na téma Společenská angažovanost podniků v současné Evropě, které se zúčastnili představitelé akademického, ekonomického i politického sektoru zemí Evropy i USA.

Je předsedou Správní rady Univerzity Palackého v Olomouci.

Arcibiskup Graubner je otevřený pro dialog mezi státem a církví, podporuje neziskové organizace, školství a rodinu jako základ zdravé společnosti.

Je autorem řady článků, publikací a knih jako např. Burcování, Co říkaly věci, Biřmovanci, Eucharistie, Jak si představuji farnost dnes, Zastavení u Betléma, Proste Pána žně, Duchovní obnova s Aničkou a Manželství.

Dne 28. října 2008 byl Mons Graubner vyznamenán prezidentem České republiky Václavem Klausem a byl mu propůjčen Řád T.G.Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity, a lidských práv.

 

Milan Kocourek

spolupracovník Radiožurnálu ve Velké Británii

Životní motto: Člověk si neuvědomuje, co má, dokud o to nepřijde.

Co dělám v rozhlase: Sleduji britskou scénu a snad nejvíc mě na ní zajímá a fascinuje monarchie. Británie, připadá mi, je unikátní díky své koloniální minulosti, kterou mnozí Britové stále vnímají jako nedílnou součást přítomnosti. Snažím se britskou realitu posluchači předkládat takovou, jaká je, bez příkras. A také se snažím přenechávat závěry posluchači samému. Podle mně není úkolem radiožurnalisty vyvozovat závěry nad pozorovanou realitou, nýbrž pomáhat posluchači realitu vstřebat a pochopit po svém.

Před rozhlasem: 24 let v české redakci BBC World Service v Bush House v Londýně považuji za velice plodnou zkušenost. Naučil jsem se tam novinařinu od velikánů typu Karla Brušáka a rád se k těm letům ve vzpomínkách vracím.

Co mě baví: Rodina, čtení Bible, historická literatura, životopisy zajímavých osobností, rodný Liberec, Kolín a Držkov u Jablonce nad Nisou, tenis.

Co mě nejvíc dostane: Dobrým slovem. Jako kocourkovi je mi totiž zcela proti srsti americké rčení, podle něhož každý člověk má svou cenu. To mi zní přespříliš materialisticky, a já také rád pracuji z pouhého nadšení, ve prospěch věcí, které se mi líbí, jako je třeba Sokol a jeho hnutí v duchu dr. Miroslava Tyrše. Ten kromě hesel, jako „Co Čech, to Sokol,“ hlásal také „Samý ruch, samá nespokojenost“ – a to mě zajímá. Co mě v lidské společnosti přímo děsí, je příliš velká spokojenost – naše staročeská pohoda, ze které čiší zápecnictví, lenost a vyhýbání se povinnostem. Při tom obyčejnou spokojenost duše mám rád. To je nirvana. A to je něco úplně jiného.


POŘADATELÉ A PARTNEŘI

tvnoe katolický týdeník proglas sgv ado in časopis tarsicius kristýn služebník

Soutěž Velehradská kamera | 2012 | Code by PCHweb.cz